V Bradavicích pošesté - Věštba paní profesorky

XXIX. Věštba paní profesorky

„Co myslíš, že se mu stalo?“
„Možná nějaká noční akce…“
„Není mrtvý?“
„Ne, jenom spí!“
„A neměl by ho někdo vzbudit?“
Harryho probudilo jakési mumlání, šeptání a hihňání. Otevřel oči a zjistil, že leží na chladné podlaze jedné z chodeb bradavického hradu. Včera večer nejspíš usnul a prospal tady celou noc. Zlostně zaklel, zvedl se ze země a prodral se pobavenou skupinkou spolužáků, která ho obklopovala. Došel do nebelvírské věže, aby se převlékl a pak vyrazil na snídani.
U nebelvírského stolu uviděl Rona s Hermionou a tak se k nim s úlevou, že je našel, připojil.
„Kdes byl, člověče?“ zeptal se Ron celý překvapený.
„Kdeby, spal jsem,“ utrhl se Harry.
„A kde asi? Na chodbě?“ zasmál se zrzek, netušil však, že jeho vtip byl holý fakt. Harry na něj nevrle pohlédl a odmítl se k tomu více vyjádřit.
„Neviděli jste Ginny?“ zeptal se po chvíli.
„Je v dívčí ložnici,“ odpověděla Hermiona. „Prý nemá hlad.“
„Hej, Pottere! Tak z tebe už je bezdomovec?“ ozvalo se od zmijozelského stolu. Všichni okolo sedící zahýkali smíchy.
„Sklapni, Malfoy!“ křikl Harry.
„Co tím myslel?“ zeptala se Hermiona. Harry neodpověděl, v rychlosti se nasnídal a pak své kamarády odtáhl pryč z Velké síně.
Zamířili do nebelvírské společenky, aby se připravili na jejich první hodinu - obranu proti černé magii. Cestou narazili na Ginny. Byla celá zelená, oči měla unavené a vůbec… vypadala, že jí asi vážně není dobře.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Harry s obavami.
„Jo, jen je mi trochu blbě. Ale prý to k tomu patří!“ odpověděla mu a žalostně se na něj podívala. Harrymu jí bylo strašně líto, nenapadalo ho však, jak by jí mohl pomoct a tak se prostě jen usmál.

***

Hodina obrany proběhla jako obvykle. Většinu času teď trávili s teorií, protože učitelé tvrdili, že ji budou u zkoušek OVCE potřebovat. A tak se z jindy nejlepších hodin staly jedny z těch nejnudnějších hodin.
Naopak Kouzelné formule se staly jednou z nejoblíbenějších hodin poté, co jeden student špatně zamířil své kouzlo a donutil tak profesora Kratiknota, aby s prskavkami na hlavě tancoval tango a zpíval při tom rolničky.
Avšak byly tu i smutné hodiny. Tedy, smutné jak pro koho. Studenti dějin čar a kouzel měli co dělat, aby udrželi smích, když profesor Bins zjistil, že je po smrti. Na okamžik zmizel z Bradavic, takže jim hodiny odpadávaly, protože Brumbál nemohl najít náhradu. Profesor se ale nakonec vrátil a jeho hodiny opět začaly být těmi nejnudnějšími na světě.
Úplně nejhorší však byly hodiny jasnovidectví. Profesorka Trelawneyová byla stále zastánkyní horkého, těžkého vzduchu, kde se nedalo dýchat a který omamoval smysly, protože tam všude vonělo plno vonných tyčinek, sprejů a z nějakého nepochopitelného důvodu tam profesorka měla i kadidlo.
„Studenti,“ začala svým rádoby tajemným hlasem, „umění jasnovidectví je…“
„…je velice obtížné a ne každý pro něj má určité vlohy,“ dokončil za ni Ron.
Profesorka ho sjela nepříjemně káravým pohledem a pokračovala: „Otevřete si vaše učebnice na straně 252, přečtěte si text a odpovězte na otázky na straně 253. Potom budeme…“ Svoji větu však nedopověděla. Z ničeho nic, jako kdyby ztuhla či se proměnila v kámen, neudělala sebemenší pohyb.
Studenti na ni zaraženi hleděli a někteří z nich přemýšleli o tom, o co se ta praštěná ženská snaží. Potom profesorčiny oči zrudly, začala se sice pohybovat, byla však jako v transu. Sledovala je tak, jako by je hodlala v nejbližší chvíli všechny povraždit.
Všichni na ni teď civěli a mnoho z nich mělo v očích strach, protože profesorka vážně vypadala velice hrozivě. Mnoho z nich se dokonce otočilo k Harrymu, jakoby doufalo, že něco udělá. Ron se neustále štípal do ruky a snažil se probudit.
Harry ani nevěděl, co ho k tomu vedlo, postavil se však, pomalu opustil kulatý stolek, u kterého s Ronem seděli a vydal se k profesorce, stále si však od ní udržoval odstup.
Studenti ho bedlivě pozorovali. Všichni sebou pak trhli, když profesorka Trelawneyová z ničeho nic promluvila. Její hlas byl hluboký, chraplavý, zněl skoro jako by byla na smrtelné posteli. To, co řekla, všechny naprosto šokovalo.
„Ten, kdo nabyl svou sílu, brzy přinese zkázu všech. Jen ten, kdo prošel zkouškou života a smrti mu v tom může zabránit. Takový je jen jeden – Vyvolený!“ Po těchto slovech se vrhla na Nevilla a začala ho škrtit. Děvčata začala křičet, chlapci jen seděli a zírali na to, co právě viděli.
Neville se dávil, nemohl dýchat a nejspíš by to asi nevydržel, kdyby ho někdo nezachránil.
„Mdloby na vás!“ ozvalo se. Profesorčin stisk na Nevillově hrdlu povolil a ona se svezla podél lavice na zem, kde zůstala bezvládně ležet.
Všichni s úlevou pohlédli na Harryho, ten však nevěřícně zíral na Rona. Zrzek tam stál s hůlkou napřaženou a právě se snažil pochopit, co to vlastně udělal…